Předmět nejčastějších lidských svárů. Předsudky, které ovlivňují naše vnímání světa. Představy, že vše musí být tak, jak nás učili. Nemusí a není. Dnes bude řeč o domněnkách, jejich zrádnosti a proč je lepší se vyvarovat jejich vytváření.
Vytváření domněnek je podvědomý proces. Domněnka je nejčastější případ
nedorozumění mezi lidmi. Představují jakési předsudky, které máme vůči
společnosti.
Předsudky a domněnky mají jednu nehorázně hloupou vlastnost – dovedou se šířit rychlostí větru a napříč generacemi. Stačí, aby před námi naše matky nebo otcové vyslovili předsudek, třeba vůči sousedovi. Bum a najednou jej máme také v hlavě. Jdeme ráno z domu, náhodu potkáme sousedy, podíváme se na ně a už víme, co jsou zač.
Domněnky jsou dosti podobné. Vlastně jeden vychází z druhého. Předpoklad, že víme, jak mají druzí jednat, co cítí, je naprosto nereálný.
Stejně jako my soudíme ostatní, oni soudí nás. Chvilku trvá, než si tohle uvědomíme.
Bojíme se být sami sebou, bojíme se tam toho a onoho – ne, my se domníváme. Domníváme se, že když u nás převáží autenticita a skutečná hodnota, tak nás ostatní přestanou respektovat a začnou soudit.
Vše nepříjemné, co se vám kdy přihodilo, mohlo pramenit právě z předsudků a domněnek. Máma vám v první třídě řekla, že nikdy nebudete mít dobrý hudební sluch. Vy jste se domníváním o její pravdě skutečně nikdy nenaučili zpívat. Zkuste si položit otázku: O co vše jsem přišel/a kvůli domněnkám? Pravděpodobně to na prstech jedné ruky nespočítáte.
Zkusme tedy jednat, abychom si už nikdy nemuseli vytvořit žádnou domněnku. Dávejme si na to pozor, přemýšlejme.
Domněnky a předsudky vám je zastíní ten skutečný život. Proč se jich tedy nezbavit? Bude to dlouhá cesta, plná uvědomění a bolesti, ale stojí za to.
Předsudky a domněnky mají jednu nehorázně hloupou vlastnost – dovedou se šířit rychlostí větru a napříč generacemi. Stačí, aby před námi naše matky nebo otcové vyslovili předsudek, třeba vůči sousedovi. Bum a najednou jej máme také v hlavě. Jdeme ráno z domu, náhodu potkáme sousedy, podíváme se na ně a už víme, co jsou zač.
Domněnky jsou dosti podobné. Vlastně jeden vychází z druhého. Předpoklad, že víme, jak mají druzí jednat, co cítí, je naprosto nereálný.
Stejně jako my soudíme ostatní, oni soudí nás. Chvilku trvá, než si tohle uvědomíme.
Bojíme se být sami sebou, bojíme se tam toho a onoho – ne, my se domníváme. Domníváme se, že když u nás převáží autenticita a skutečná hodnota, tak nás ostatní přestanou respektovat a začnou soudit.
Vše nepříjemné, co se vám kdy přihodilo, mohlo pramenit právě z předsudků a domněnek. Máma vám v první třídě řekla, že nikdy nebudete mít dobrý hudební sluch. Vy jste se domníváním o její pravdě skutečně nikdy nenaučili zpívat. Zkuste si položit otázku: O co vše jsem přišel/a kvůli domněnkám? Pravděpodobně to na prstech jedné ruky nespočítáte.
Zkusme tedy jednat, abychom si už nikdy nemuseli vytvořit žádnou domněnku. Dávejme si na to pozor, přemýšlejme.
Domněnky a předsudky vám je zastíní ten skutečný život. Proč se jich tedy nezbavit? Bude to dlouhá cesta, plná uvědomění a bolesti, ale stojí za to.
Řekněte NE
domněnkám a předsudkům!
Komentáře
Okomentovat